ÚOOÚ ke shromažďování osobních údajů účastníků soudních řízení v internetových databázích

Úřad pro ochranu osobních údajů se v nedávné době zabýval problémem přebírání a dalšího zveřejňování osobních údajů účastníků soudních řízení v podobě internetových databází takovým zpracováním osobních údajů, které vede ke zpětné hromadné deanonymizaci soudních rozhodnutí, jež jsou samotnými soudy publikována v anonymizované podobě. Postup využíval údaje o účastnících soudních řízení po uplynutí účelu, pro který byly zveřejněny, čímž nedůvodně zasahoval do jejich práva na soukromí.

S ohledem na dezinterpretaci závěrů Úřadu částí zainteresované veřejnosti v aspektu dopadů do veřejné kontroly výkonu soudnictví, připojuje Úřad zvláště výběr z odůvodnění rozhodnutí čj. UOOU-02985/19-17 ze dne 15. listopadu 2019, jež se otázkou zabývalo. Celé rozhodnutí je publikováno v příslušné rubrice internetových stránek Úřadu.

Z rozhodovací praxe Úřadu jednoznačně plyne, že praxe sestavování databází soudních rozhodnutí, sloužících k analýze rozhodovací činnosti a přispívajících k veřejné kontrole soudní moci, nebyla jakkoliv zpochybněna; předmětem posouzení bylo ve věci zjištěné neomezené plošné publikování a uchování osobních údajů konkrétních účastníků soudních řízení, a to bez legitimního účelu, resp. opory v právním řádu. Pravidla ochrany osobních údajů tudíž neumožňují vytváření a zveřejňování internetových databází, u nichž zdrojem osobních údajů jsou veřejnoprávní databáze, které byly zřízeny a zpřístupněny pro definovaný účel po omezenou dobu. Jak z uvedených citací rozhodnutí vyplývá, zveřejněné osobní údaje není možno bezmezně využívat a též požívají právní ochrany.

Z rozhodnutí vyjímáme:

„V této souvislosti především [Úřad] uvádí, že čl. 6 odst. 1 obecného nařízení mezi právními tituly pro zpracování osobních údajů neuvádí žádný přiléhavý podklad pro zpracování osobních údajů, jak jej provádí účastník řízení. Pokud by se snad účastník řízení odvolával na čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení, podle něhož za zákonné je třeba považovat zpracování „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce“, je třeba uvést, že účastník řízení rozhodně není předmětným úkolem nijak relevantně pověřen, zejména nikoli právním předpisem, a tento právní titul je tudíž v traktovaném případě neaplikovatelný.

Veřejná kontrola soudní moci, jež může být nahlížena jako podmnožina veřejného zájmu, je v podmínkách českého právního řádu zajišťována prostřednictvím zásady veřejnosti jednání před soudem, včetně veřejného informování o všech nařízených jednáních s označením stran. Kontrola soudního řízení v konkrétní věci (ve věci identifikovaných účastníků) se tak ex ante projevuje účastí veřejnosti při jednání soudu a naplňuje se veřejným vyhlášením rozsudku. V tom lze spatřovat těžiště demokratické legitimity výkonu soudní moci. Je přitom nesporné, že dostatek informací ze soudních řízení k naplnění tohoto cíle poskytuje sám stát, resp. soudy a státní správa soudů, a to zcela dostatečnými a přiměřenými prostředky.

Po skončení konkrétního soudního řízení však již (plošná) identifikace účastníků řízení není nezbytnou podmínkou pro naplnění této funkce. Kontrola výkonu soudnictví ex post se na základě zveřejňovaných (veskrze anonymizovaných) rozsudků koncentruje na obecnější aspekty: jednotnost a konzistenci rozhodování, sledování vývoje judikatury v čase, zjišťování justičních excesů apod., to však již bez ohledu na totožnost účastníků řízení. Kontrola výkonu soudnictví z hlediska přístupu k informacím o průběhu a výsledku soudního řízení nemá být samoúčelným nástrojem uspokojování subjektivní zvědavosti, nýbrž má působit jako demokratický korektiv soudce při jeho činnosti v konkrétním řízení (nikoliv však k nátlaku na soudce v konkrétní věci). 

Má být prevencí před libovůlí, rozhodováním kabinetní justice a před celkovým „zapouzdřením“ moci soudní. Rozhodnutím v konkrétní věci však tato specifická funkce v zásadě vyčerpává, neboť věc konkrétního účastníka je uzavřena (s výjimkou dalšího procesního postupu, který však není v dispozici veřejnosti).

Na uvedeném nic nemění skutečnost, že při individuálním posouzení (např. na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb.) lze dospět k závěru, že v dané věci existuje legitimní zájem na tom, aby se osobní údaje staly součástí veřejné diskuse (zcela namátkou: jde-li o osoby veřejně činné, pokud v soudním řízení vystupují právě v souvislosti se svou veřejnou činností). Tento přístup však neodpovídá paušálnímu a nerozlišujícímu zpracování osobních údajů dle učiněných skutkových zjištění.“

• ÚOOÚ ke shromažďování osobních údajů účastníků soudních řízení v internetových databázích